Léčebná péče o duši

Thomas Moore je ve světě velmi známý a zejména v současné době hojně čtený autor spojující hlubinnou psychologii s problematikou spirituality. Publikoval dosud 15 knih, z nichž je tato publikace v pravém slova smyslu světovým bestselerem.

  Je vhodné znát alespoň ve stručnosti jeho životopis – prohloubí nám to pochopení této publikace a směr, kterým se tento nadaný autor vydal. Spirituální přístup ke zpracovávaným tématům nejen v této knize získal svým 12letým aktivním pobytem v klášteře. Odtud odešel, aby studoval a praktikoval psychoterapii. Ve všech svých publikacích se snaží o spiritualitu a kultivaci duše v každém aspektu lidského života. V současné době přednáší jako univerzitní profesor nejen psychoterapii, ale v široké míře i celostní medicinu a spojuje je s uměním jako projevem duše, zejména s hudbou. Má Ph.D. z náboženství na University of Syracusea, jeho práce byly mnohokrát oceněny (tři z nich prestižní cenou „Books for Better Live“ a získal čestný doktorát na Einsteina Medical School. Své poznatky i zkušenosti předává dál nejen mnoha články ale i formou přednášek lékařům a ošetřovatelkám v ramci zlepšení kontaktu s nemocnými, a snaží se v nich vzbudit zájem o duši a spiritualitu.

  Z tohoto konceptu čerpá i publikace „Léčebná péče o duši“. Vychází ze zkušeností autora i jeho pacientů a je psána především jako prakticky vedená úvaha, „... o tom, jak by lékařská praxe mohla zohledňovat psychologické, mezilidské a duchovní aspekty člověka, který prochází přísně vědeckou lékařskou léčbou.“ Autor dodává: „I kdyby ohledy na tyto aspekty nemoc nevyléčily, mohly by proces uzdravování urychlit, učinit jej důkladnějším a uspokojivějším.“

Publikace je členěna do čtyř oddílů, z nichž každý obsahuje 4 kapitoly. Názvy těchto oddílů jsou natolik instruktivní, že si je zde dovoluji uvést:

• Tělo a duše

• Oduševnělý lékař

• Důstojné léčení

• Pacienti v roli lékařů

  V závěrečném Poděkování mimo jiné uvádí: “Při přípravách na tuto knihu mi pomáhalo mnoho lékařů, zdravotních sester a pastoračních poradců.“

  V Poznámkách odkazuje na 40 citací odborné literatury, většinou novějšího data a nevyhýbá se ani takovým autorům, jako je Paracelsus, Mircea Eliade a Upanišadám.

  V jednotlivých kapitolách autor vychází z principu celostního komplexu „tělo – duše“, jak naznačuje již název prvé kapitoly „Pečovat o lidi, nejenom o těla.“ Nevyhýbá se ani „ožehavým“ tématům, jako je např. spiritualita lékařství, smrt, či sdělování špatných zpráv nemocnému, které chápe jako iniciaci. Koncepci nemocnice spatřuje v přirozeném, uzdravujícím místu a chápe jej jako esteticky a eticky modulované místo, které by mělo mít svou uzdravující Duši.

  V knize najde pozorný čtenář mnoho praktických podnětů k realizaci takového místa, které by bylo možné použít dokonce i v našich podmínkách. Obsahuje však i praktické příklady jednotlivých, již existujících nemocnic. Dovedeme si vůbec představit medicinskou budovu s protékající udržovanou říčkou, která vytváří na psychicky nejexponovanějším místě – oddělení příjmu onkologických pacientů – malý, šumící, hluboce zklidňující vodopád?

  Publikaci nelze než doporučit jak široké veřejnosti, nejen odborné – „nemoci nechodí po horách, ale po lidech“. Zvláště pak bych knihu doporučil všem stupňům medicínského perzonálu, zejména však pracovníkům, kteří ve svých funkcích o našem zdravotnictví rozhodují. Za planou nepovažuji také úvahu, zda by tato publikace nemohla být součástí studijního materiálu alespoň lékařských fakult.

  Nakladatelství Portál nelze než poděkovat za vydání této nádherné, ozdravující publikace, nesoucí zcela nové paradigma pojetí nemocného a nemoci.

V Olomouci 15.1.2012
Mgr.Mario Renotiére